Neúprosný čas a jeho přirozené a neodmyslitelné spojení s veškerým lidským životem se staly námětem pátého řadového alba ANTHRAX a do jisté míry to bylo opravdu symbolické. Zhruba rok po jeho vydání totiž čas zasáhl i do dění v řadách skupiny, z nichž se po vydání „dlouhohrajícího“ EP „Attack Of The Killer B´s“ (které mimo jiné znamenalo také splnění posledního nutného závazku k firmě Island Records) poroučel zpěvák Joey Belladonna. Že se tak stalo pro jeho údajně nulový autorský přístup a odmítavý postoj k rapovému škádlení, kterým tehdy skupina proslula, už ovšem není tak důležité jako to, že tímto okamžikem skončila jedna ze dvou nejzásadnějších etap života ANTHRAX. Etapa zhruba šestiletá, plná toho nejkvalitnějšího thrash metalu made in New York s výrazným puncem originality navrch, a provázená úspěchem, jenž obletěl celičký svět.

Album „Persistence Of Time“ se tak vlastně stalo rozlučkovým, aniž se to ještě v době jeho vydání dalo vytušit. Přesto (nebo právě proto) však znamenalo loučení opravdu důstojné, plné výborného thrashe toho nejtěžšího kalibru, který jakoby oproti předcházejícím albům snad ještě více zhutněl a přitvrdil. ANTHRAX na něm kolem sebe kopali jako zběsilí, lhostejno zda zasáhnou toho nebo toho, kam nedosáhli, vrhali alespoň ošklivý pohled, a ještě jim u toho zbyl čas na nějakou tu srandičku. S Ianovým a Spitzovým kytarovým dvojzápřahem, až do zbláznění se znovu a znovu zadírajícím pod kůži, a Belladonnovým nezaměnitelným zpěvem ostatně ani moc prostoru na jiný „design“ neměli.

Divokou „mosh“ zápletku rozpoutala pěkně zostra úvodní (skoro titulní) skladba „Time“, v níž zcela jasně a hmatatelně zaznělo varování – ano, tady se bude hrát thrash, z nějž vám naskočí kopřivka a vy ucítíte, jak vám pod její tíhou odumírají jednotlivé kožní buňky. Benanteho bicí odsekávaly zdánlivě nekonečné a zároveň klouzavě kouskované riffy, do nichž se nakonec vložilo i šťavnaté sólo, a pomyslná bitva o nadčasovost se rozjela s plnou razancí. V „Blood“ jí k tomu vypomohlo i nesmělé přičichnutí k rapu, v „Keep It In The Family“ zase pomalá a přízemní příchuť, táhnoucí se celou skladbou přesně jako nejrůznější zvrácenosti důkladně utajovanými rodinnými tajemstvími. Přes poněkud skličující „In My World“ (na niž byl mimochodem natočen druhý videoklip alba, následující poněkud neučesanou podívanou „Got The Time“, kterou MTV po čtyřech týdnech raději stáhla z vysílání), nastavenou o velmi sugestivní refrén, jsme se pak znovu vrátili ke svižnějšímu tempu, jímž skladba „Gridlock“ jakoby zaháněla chmurnou náladu, kterou zde ANTHRAX opět nasadili. V tomto okamžiku už bylo zcela zřejmé, že poměrně temný odstín (a nejen v textech) coby jedno z poznávacích znamení tehdejší tvorby skupiny (nebudeme-li se samozřejmě bavit o EP „I´m The Man“ (1987) či „Penikufesin“ (1990)) bude přítomen i na „Persistence Of Time“ a nebude příliš šancí, jak se obejít bez něj. Respektive ty šance budou pouze dvě, a to jednak v důmyslně postavené instrumentálce „Intro To Reality“, a jednak v již zmiňované „Got The Time“, krátce střiženém a energií překypujícím punkovém občerstvení. Jinak to bude (a bylo) znovu jen o nefalšované thrashové urputnosti („Belly Of The Beast“), číhající za každou sekundou hracího času („H8red“) s neotřesitelnou touhou zatlačit vám hlavu do bláta („One Man Stands“) a ještě s ní pořádně zakroutit („Discharge“).

Když si pak ANTHRAX na podzim roku 1990 zahráli s IRON MAIDEN na jejich turné „No Prayer For The Road Tour“ a „Persistence Of Time“ bylo nominováno na cenu Grammy, byli už zase Scott Ian a spol. o nějaký ten pátek starší. Samozřejmě, vždyť běh času tohle album neovlivnilo a rozhodně ani ovlivnit nemohlo. Mohlo ale do jisté míry ovlivnit heavymetalové dějiny a k tomu také nakonec došlo. Neboť přestože v tomto směru výsadní postavení nemůže být upíráno veličinám „Spreading The Disease“ (1985) a „Among The Living“ (1987), na „Persistence Of Time“ nelze v téhle souvislosti zapomínat. Bylo totiž jednoduše plnohodnotným albem ANTHRAX se vším podstatným a už jen samotný ten fakt mu, čas nečas,  vystavil poukázku na věčný pobyt v té nejexkluzivnější metalové společnosti.